Informační a rešeršní podpora knihoven v práci se školami - workshop pro knihovnice a knihovníky, organizuje Krajská knihovna Karlovy Vary
Do následujících adres si sáhneme pro naše cvičení, ukázky a doporučení:
Národní knihovna ČR
Národní technická knihovna
Knihovna Akademie věd ČR
Výborný projekt na podporu zdravotní gramotnosti NLK -- MEDLIKE
Přístupy k informačním zdrojům cestou knihoven
a informačních institucí
s důrazem na digitální fondy a služby
(Pracovní verze 12 / 2020)
Následující text je obecnějším podpůrným materiálem s příklady webových sídel, základních portálů a dalších vstupních adres určený k přednáškám, seminářům a kurzům vztahujícím se k vybraným tématům informační gramotnosti, např. k rešeršním strategiím a elektronickým informačním zdrojům, osobní práci s informacemi, seznámení se s některými knihovnami. Obsah byl odzkoušen výběrově nebo komplexněji na mnoha set uživatelích z řad dospělých uživatelů nejrůznějších kategorií a úrovní znalostí v prostředí veřejného sektoru, státní správy i firemního prostředí, zejména pak na vysokoškolských a středoškolských studentech. Vytvořeno pro účely kurzů a přednášek a pro volné používání dle potřeby (CC).
Richard Papík
1. Ústav bohemistiky a knihovnictví, FPF, Slezská univerzita
2. Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (knihovna a oddělení vědeckých informací)
PAPÍK, Richard. Přístupy k informačním zdrojům cestou knihoven a informačních institucí [studijní opora přednášek a kurzů]. 2020. 13 s.
Informační instituce a knihovny jako zdroj ověřitelných a kvalitních informací
Svět knihoven a informačních institucí poskytuje poměrně bohatou informační podporu uživatelům a čtenářům. Dříve klasické informační instituce a knihovny se proměnily v posledních několika desetiletích nevídaným způsobem a mají dnes přístupy k zejména licencovaným elektronickým informačním zdrojům, které pak nabízí uživatelům, a to jak z dané knihovny, tak i vzdáleně, např. z domova či jiného prostředí, které si uživatel zvolí. Ukazuje se, že potřeba tzv. kamenných knihoven s rozsáhlými fyzickými fondy může být doplněna o služby rychlých a efektivních informačních služeb založených na dialogových (online) přístupech k informacím. Fondy knihoven a informačních institucí obrazně, ale příjemně a dnes reálně řečeno, se přesouvají ze svých úložišť na obrazovku síťově propojených počítačů a terminálů. Jsou na dosah ruky a dotek prstu či kliknutí.
To neznamená, že by typické „kamenné“ knihovny a podobné informační instituce zanikaly, ale že jejich nabídka v oblasti přístupu k elektronickým informačním zdrojům bude narůstat, přístup uživatelů se stane ještě více virtuální nejen z časového hlediska sdílení informací, ale zejména z geografických důvodů velkých vzdáleností. Dnešní přístup se děje k externím zdrojům informací převážně díky tzv. cloudovým řešením, tj. informace (data) často nejsou v dané instituci, ale u producenta nebo poskytovatele informací na jeho hostitelských počítačích.
Role kamenných knihoven je a bude zatím na další desítky let jistě zachována, a to v celé řadě knihovnicko-informačních služeb, také ale i v roli tzv. komunitních funkcí, kdy knihovny pomáhají různým sociálním skupinám obyvatel překonávat nástrahy současné společnosti včetně nástrah informačního věku, tedy zmírňovat např. tzv. digitální nebo informační rozdělení, informační propast, ale také umožňují setkávání různých sociálních skupin, nebo mají nezastupitelnou roli v neformálním vzdělávání. Kdo využívá služeb knihoven ve všech jejich aspektech a pravidelně, ví, jak knihovny jsou jednou z nejefektivnějších veřejných služeb, které občan České republiky může dostat a cenu čtenářského průkazu. Proto knihovny v „kamenné“ podobě nebudou vytlačeny jejich elektronizací a digitalizací, pokud společnost chce zůstat svobodná (i přístupem k informacím). Knihovny jsou částečně a významně zárukou vyrovnávání informační asymetrie, která se ve světě prohlubuje.
Jistě tu již přes dvě až tři desítky let je významná role v digitalizaci a v dlouhodobém uchování digitalizovaného dokumentového fondu ve smyslu zachování kulturního, historického, a potažmo také vědeckého poznání odraženého do dokumentové komunikace. Rozhodně nestojí proti sobě koncepty klasických knihoven a digitálních knihoven, ale jde o zcela komplementární záležitost odpovídající modernímu pojetí knihovny coby informační instituce 21. století. Digitalizaci předcházela pár desetiletí jejich průběžná automatizace (např. se nahradily lístkové katalogy automatizovanými katalogy – databázemi přístupnými přes terminály nebo osobní počítače).
Knihovny a informační instituce se změnily od druhé poloviny 20. století nevídaným způsobem, a to díky počítačovým a telekomunikačním technologiím. V 60. letech minulého století se navíc etabloval nový druh průmyslu, a to průmysl informační, který se začal poměrně dramaticky rychle rozvíjet a který díky technologickému zázemí budovaného především počítačovou vědou a telekomunikačními obory nabídl obsah koncovému uživateli. Informační obsah, jeho kategorizace a klasifikace, jsou pak doménou informační vědy a knihovnictví. Typickými představiteli informačního průmyslu jsou producenti a poskytovatelé elektronických informací, kteří s využitím telekomunikačních technologií jsou online dostupní, a postupem času i uživatelsky přívětivě, aby si většinu rešerší uživatel samostatně zpracovával.
Služby knihoven mají historicky daný stabilní fondový a dokumentový základ, ale také se liší v technologických možnostech nebo v doplňkových službách, které reflektují vývoj zejména počítačových a komunikačních technologií, ale i změnu uživatelského chování.
Vyplatí se uživateli a čtenáři studovat například mj. knihovní řády příslušných knihoven, které uživatel chce navštěvovat, nebo i jejich služby využívat vzdálenými formami telekomunikačního připojení. Dalším významným zdrojem jsou webové stránky knihoven, které o službách knihoven a informačních institucí informují většinou poměrně detailně a často jsou zde rozcestníky k dalším informačním zdrojům nebo jsou poskytovány i interaktivní referenční služby (zejména u velkých knihoven, př. „Ptejte se knihovny“). Jistě není od věci sledovat novinky a informace jdoucí z knihovny nebo pracoviště vědeckých (odborných) informací prostřednictvím sociálních sítí, i když asi nejlepší je být v kontaktu s knihovnou užším a osobním, dokonce pak s více knihovnami, a najít si čas na občasnou fyzickou návštěvu, nejen tu telekomunikační. Má to svůj genius loci.
Důležitá je asistence knihoven a knihovníků při dalších službách, a to například při získávání primárního dokumentu (tištěného nebo elektronického), a to díky službám MVS – meziknihovní výpůjční služby), například odborného článku nebo knižní publikace, ale i dalších typů dokumentů, kterými mohou být sborníky z konferencí, elektronické nosiče dokumentů různých mediálních forem včetně audiovizuálních, učební texty a skripta, slovníky, encyklopedie, ale také dokumenty např. šedé literatury, tedy literatury tzv. polopublikované, což mohou být specializované studie, zprávy vládních nebo výzkumných, také mezinárodních institucí, anebo i kvalifikační práce, i když jejich zpřístupňování podléhá speciálním režimům zpřístupnění, například jen ve studovně. Díky repozitářům se jejich zpřístupnění a přesunem do formy tzv. otevřeného přístupu více otevřelo v podstatě každému uživateli bez větších bariér. Dobrým příkladem jsou akademické repozitáře.
Pokud dokument není ve studovně nebo ve fondech příslušné knihovny, uživatel se obrací na knihovnu s požadavkem na meziknihovní výpůjční službu, případně mezinárodní meziknihovní výpůjční službu, kdy jsou osloveny další knihovny, které napomohou získání primárního dokumentu. Služby bývají mírně zpoplatněny, což na úrovni tuzemských meziknihovních výpůjčních služeb je v řádu desítek korun, ale u mezinárodních meziknihovních služeb, a zejména knih, které se dopravují ze zahraničních knihoven a dalších institucí, je to poměrně nákladné a na úrovni několika set korun. Uživatel by se však měl naučit využívat tyto služby, pokud chce efektivně studovat zahraniční aktuální literaturu. Dodání primárního dokumentu bylo změněno výrazně plnotextovými databázemi nebo databázemi, kde je připojen primární dokument, např. v PDF formátu. Také jsou téměř samozřejmé tzv. linkovací servery (za všechny lze uvést např. SFX), které vyhledaný dokument (např. bibliografický záznam v databázi) propojí s primárním dokumentem (plným textem).
Faktory ovlivňující knihovny, jejich služby i uživatelské chování
V souvislosti s knihovnami a informačními institucemi jsou v zahraničí i v českém prostředí často zmiňovány podstatné faktory, které formují současné knihovnicko-informační prostředí [s využitím PLANKOVÁ, 2008], a to také často v návaznosti na fenomén tzv. elektronického publikování a dnes i otevřeného přístupu k dokumentům, který mění vydavatelskou a zprostředkovatelskou roli subjektů informačního průmyslu (vydavatelů, nakladatelů, poskytovatelů informačních zdrojů, knihoven aj.).
Těmito ovlivňujícími faktory výběrově jsou:
• nárůst počtu publikovaných informací, a to v současnosti převážně v elektronické podobě,
• rozsáhlý a rozmanitý přístup k dokumentům pomocí informačních a komunikačních technologií,
• rostoucí poptávka po přístupu k primárním dokumentům (na základě rozšířenějšího přístupu k bibliografickým záznamům), tj. uživatel očekává získání primárních dokumentů (článků, studií, monografií aj.) v reálném čase.
V návaznosti na zmíněné faktory se objevují také relativně nová témata, jako jsou právě naznačený otevřený přístup (open access) k vědeckým a odborným informacím nebo nové možnosti a formy publikování vědeckých poznatků. S příchodem tzv. otevřeného publikování se objevují i negativní důsledky typu existence tzv. predátorských časopisů, tedy časopisů, které uživateli nabízejí rychlé a relativně finančně méně náročné opublikování výsledků vědecké nebo odborné práce, a to dokonce s údajným recenzním řízením. Jde však o pochybné, často účelově vymyšlené nebo i neexistující časopisy parazitující na současných ne vždy jednoduchých podmínkách hodnocení výsledků vědeckého bádání a na otevřeném přístupu, který se rozmáhá celkem dynamicky a stává se ve vědě a zejména v tzv. otevřené vědě (open science) populární. Recenzní řízení či obsazení redakčních rad je sporné či dokonce fiktivní, jde někdy doslova o podvod, kdy někteří členové redakčních rad ani netuší, že v nich jsou vedeni jako členové. Jednoznačně jde tedy o podvodné a neetické jednání.
Soutěž v hodnocení výsledků vědecké práce je mnohdy sice zajímavá, ale také stresující záležitost, a proto se často hledá více možností opublikování, a nemusí se přitom rozeznat podvod nebo neetické jednání. Právě proto uživatel by se měl vzdělávat v informačních tématech a zároveň uplatňovat aspoň základní kritické myšlení při výběru zejména periodik, kde chce své výsledky uveřejnit, a navíc v řádném recenzním řízení.
Otevřený přístup je v mnohém perspektivní, ale i diskutovanou cestou, byť ne v současnosti a v nejbližší budoucnosti převažující formou publikovaní. Je to cesta zajímavá pro již zmíněnou otevřenou vědu. O otevřený přístup se zajímají nejen autoři, akademické instituce, ale i informační pracovníci a knihovníci. Přímý otevřený elektronický přístup k dokumentům nemá ohrozit knihovnicko-informační instituce nebo vydavatele informačních zdrojů, ale je samozřejmě reakcí mj. na rostoucí náklady na akvizici dokumentů, např. odborných a vědeckých časopisů. Právě fenomén otevřeného přístupu mění zajímavým způsobem uživatelské tzv. informační chování, ale i chování (včetně obchodního) dalších subjektů informačního průmyslu (autor, vydavatel, dodavatel, resp. poskytovatel). Otevřený přístup k dokumentům z produkce vědních oborů je často komplementární k profesionálním vydavatelům, nakladatelům a poskytovatelům informací, i když jde stále o velmi diskutovanou záležitost, např. směrem k publikačnímu chování vědců a výzkumníků, kterým ovšem na druhé straně zvyšuje potenciál publikovat, také například i možnost nabídnout a sdílet výzkumná data otevřenými formami (open data). Dobrou cestou je také rozvoj tzv. institucionálních repozitářů, kdy se řeší např. zpřístupnění kvalifikačních prací akademické sféry (na Univerzitě Karlově vede cesta do fondů repozitáře i např. přes Centrální katalog UK, https://ckis.cuni.cz/).
Cesty k informačním zdrojům
Současné elektronické informační zdroje můžeme z hlediska cesty uživatele k nim všeobecně rozčlenit na zdroje:
• přístupné přes licencované dialogové (online) informační systémy – jde o komerční produkty informačního průmyslu, za všechny tisíce subjektů ze světa je možno uvést např. databázová centra (agregátory, poskytovatele) EBSCO (http://www.ebsco.com), ProQuest (http://www.proquest.com), DIMDI (http://www.dimdi.de), STN International (http://www.stn-international.de), OVID (http://www.ovid.com), Clarivate Analytics (http://www.clarivate.com) s informačními zdroji pro hodnocení vědy a výzkumu – databázemi v rámci Web of Science, ale také ELSEVIER (http://www.elsevier.com) s citační databází Scopus,
• přístupné volně na internetu, např. databáze přístupné přímo u producentů informací typu U. S. National Library of Medicine, http://www.nlm.nih.gov; tato instituce je producentem např. databáze Medline, resp. volně přístupného portálu a rozhraní PubMed (http://www.pubmed.gov), mj. tento informační zdroj je klíčový pro studenty lékařských a souvisejících oborů, např. i psychologie, sociální práce,
• na elektronické informační zdroje přístupné jen v prostředí dané knihovny (bývá to z důvodu ani ne často technických, ale z důvodů přání producenta nebo poskytovatele informačního zdroje a z důvodu respektování a ochrany licenčních ujednání, aby zdroj byl dostupný pouze v knihovně na místě samém a často i na omezeném množství počítačů), příkladem mohou být databáze a digitální knihovny s přidanou hodnotou typu velkých statistických souborů nebo studií renomovaných institucí, ale i zpravodajského monitoringu (např. často je tak u tuzemského informačního zdroje ANOPRESS, který plnotextově obsahuje značnou českou produkci noviny a časopisů).
Mezi instituce, které vydávají a poskytují elektronické informační zdroje a další cesty k informačním pramenům, v praxi patří:
• producenti a vydavatelé primárních dokumentů (česká a zahraniční nakladatelství, producenti oborových informací, za všechny uveďme příklady např. v chemii Chemical Abstracts Service, http://www.cas.org), American Psychological Association (http://www.apa.org), Elsevier (http://www.elsevier.com),
• distributoři a prodejci (již zmíněné EBSCO Information Services, http://www.ebsco.com) nebo ProQuest (http://www.proquest.com),
• služby dodávání dokumentů, které navazují na služby meziknihovních výpůjčních služeb včetně její mezinárodní verze, také moderní formy document delivery services, electronic delivery services,
• knihovny (např. Národní knihovna České republiky, http://www.nkp.cz, Národní lékařská knihovna, http://www.nlk.cz),
• archivy, muzea, galerie (např. Národní archiv České republiky, http://www.nacr.cz),
• instituce státní správy a samosprávy (např. Ministerstvo financí ČR, http://www.mfcr.cz),
• specializované instituce (např. Úřad průmyslového vlastnictví, http://www.upv.cz).
Rešeršní proces, etapy vyhledávání informací
Najít informace, které uživatel, tedy např. student hledá, se dá dvěma základními způsoby vyhledávání: intuitivně nebo analyticky. Intuitivní je jasný a netřeba vysvětlovat. Jsme vedeni uživatelským rozhraním.
Analytický způsob vyhledávání informací je znakem spíše zkušeného uživatele nebo by měly být tyto dovednosti v kompetencích informačního pracovníka – knihovníka a určitě v kompetencích rešeršních specialistů. Pokud uživatel pracuje častěji s příslušným rešeršním systémem, jistě se vyplatí bližší seznámení s pokročilými vyhledávacími možnostmi daného systému.
Na vyhledávání je možno se podívat v následujícím postupu. Skládá se z následujících kroků (etap) v procesu vyhledávání informací, a to v samostatném použití ze strany samotného tzv. koncového uživatele i ve využití služeb prostřednictvím tzv. rešeršního specialisty [PAPÍK, 2011, s. 91-112], tedy pomáhá-li informační pracovník (rešeršér, rešeršní specialista) uživateli realizovat jeho informační potřeby v procesu vyhledávání:
• analýza informačního požadavku, kdy si uživatel ujasní, co přesně má zájem vyhledat,
• výběr informačního zdroje (např. databáze a cesty k ní),
• rešeršní strategie (vyhledávací postup, který je vlastní danému systému),
• výstup výsledku, který může být v různých rozsazích nebo formátech záznamů (dokumentů),
• dodání (resp. získání) primárního dokumentu, což lze v databázích provést někdy přímo, je-li dokument tzv. plnotextový nebo je připojen k bibliografickému záznamu, anebo existuje často možnost tzv. prolinkování speciálními technologiemi k primárnímu dokumentu (za všechny lze uvést např. SFX).
Obr. 1: Vyhledávací (rešeršní) proces [PAPÍK, 2011]
Výběr informačního zdroje je mj. zásadní záležitostí, která ovlivní konečnou relevanci a pertinenci vyhledaných dokumentů, tj. jestli uživatel získal to, co odpovídá jeho informační potřebě. Důležité je určit tzv. jádro informačních zdrojů, tj. najít zdroje, které pojednávají kvalitativně i kvantitativně dostatečně o daném problému a přinesou uživateli co největší relevanci dokumentových výstupů.
Vhodnými předpoklady pro výběr a volbu relevantního zdroje jsou:
• zkušenosti z rešeršní praxe, vyhledávání informací,
• analytické myšlení,
• někdy i intuice,
• také určitá kreativita.
Uživatel ke správné volbě informačního zdroje využívá nejčastěji:
• referenční příručky, případně porady s informačním specialistou – knihovníkem,
• dokumentaci k rešeršním systémům.
Z hlediska práce s uživatelským rozhraním je možno rozlišovat již zmíněné analytické a intuitivní rešeršní strategie a postupy [PAPÍK, 2011]. Uživatel vyhledává v informačních systémech s využitím analytických nástrojů (např. používání logických operátorů, také někdy pracuje se systémy i s pomocí dotazovacího jazyka), anebo intuitivně, většinou pak tedy bez větších znalostí analytických nástrojů, ale s využitím přátelsky koncipovaného uživatelského rozhraní orientovaného na základní vyhledávání informací.
Hypertextově orientované rozhraní, které je v současnosti spojeno nejen se světem informací na internetu a které je pro uživatele navigačně často snadnější, se zavádělo v posledních několika desetiletích a jednotliví poskytovatelé informací se doslova předhánějí, čí nabídka bude v rozhraních WWW úplnější a s lepšími vyhledávacími možnostmi a rozhraními. Dochází k masové integraci online informačních systémů s hypertextově orientovaným prostředím, což umožňuje uživateli snadnější přístup k informacím, jejich volnější a méně formalizovaný výběr a zároveň realizaci nejrůznějších kombinací založených nejen na analytickém přístupu k vyhledávání, ale i právě na intuitivních postupech ve vyhledávacím procesu. Vyplatí se dané způsoby vyhledávání kombinovat.
Volné vyhledávání a řízené slovníky
V analytickém i intuitivním způsobu vyhledávání je možné pak postupovat metodou volného vyhledávání v textu či vyhledávání s pomocí řízených slovníků. Mohou být univerzálnější nebo oborově zaměřené.
Např. je možno využít podpory tzv. řízených slovníků v lékařských oborech. Mezi řízené slovníky patří pro medicínské obory MeSH (Medical Subject Headings). Dá se říci, že většina významných velkých systémů vědeckých a odborných informací pracuje s podporou nějakého řízeného slovníku.
Podpůrné prostředky pro analytické vyhledávání
Jedním z nejdůležitějších nástrojů vyhledávání informací, především tzv. analytického vyhledávání, jsou logické operátory, zástupné znaky a nástroje řetězcového vyhledávání, patří sem i využití závorek.
Operátory je možno rozčlenit do následujících skupin:
• booleovské operátory (AND, OR, NOT)
• vzdálenostní (proximitní, kontextové, poziční), např. operátory typu NEAR
• numerické.
Rozšíření a zástupné znaky:
• zástupné znaky pravostranného, méně často levostranného rozšíření,
• nahrazení znaku či řetězce uprostřed slova.
Booleovské (pojmenováno po Georgi Booleovi, 1815-1864) operátory mají nejširší použití, ale také své limity. Mnohé dokáží napravit tzv. proximitní operátory, jichž je několik typů. Proximitní operátory jsou velkou podporou vyhledávání komerčních databázových systémů, ale v mnoha případech i vyhledávání na internetu, ale nebývají v základním nastavení vždy deklarovány, proto je objeví spíše zkušenější nebo hloubavější uživatel při studiu dokumentace a „nápověd“ systémů k danému systému.
Booleovské operátory:
• AND;
• OR;
• NOT.
Příklady použití: tropical AND medicine – nalezne ve vyhledávání průnik témat tropical a medicine; Crick AND Francis upřesní průnikem, že jde o autora Francise Cricka, mj. objevitele struktury DNA; také mírně složitější příklad (Watson OR Crick) AND dna nalezne společné práce autorů Watsona a Cricka směrem k tématu DNA.
Proximitní (vzdálenostní, kontextové) operátory:
• near, with, adj a mnohé další
Příklad použití: tropical W/1 medicine najde termín tropical medicine, číslovka značí maximální vzdálenost mezi termíny uvedenou v počtu slov – vyhledávání je přesnější a výsledná množina dokumentů více relevantní než při použití booleovských operátorů.
Závěr
Využívání elektronických informačních zdrojů prostřednictvím knihoven, informačních institucí a dalších složek informačního sektoru patří mezi klíčové dovednosti tzv. informační gramotnosti.
Je vhodné být uživatelem ne jedné, ale ve více knihovnách, ve více informačních institucí. Jako vhodné příklady, kde být čtenářsky registrován, lze zmínit Národní knihovnu, jejíž role není jen z hlediska něžných služeb, ale má významnou roli konzervační (http://www.nkp.cz), ale také tzv. Národní digitální knihovnu (http://www.ndk.cz), Národní lékařskou knihovnu (http://www.nlk.cz), Národní technickou knihovnu (http://www.techlib.cz) nebo Knihovnu Akademie věd ČR (http://lib.cas.cz, také http://www.knav.cz), významnou je nejen pro pražské uživatele Městská knihovna Praha, http://www.mlp.cz, ovšem také síť krajských studijních a vědeckých knihoven, také je třeba zmínit druhou v ČR nejrozsáhlejší Moravskou zemskou knihovnu (http://www.mzk.cz), všechny krajské knihovny (někdy nazývané krajské vědecké nebo krajské studijní), a mnoho stovek dalších místních knihoven, jejichž síť je z celosvětového hlediska u nás unikátní, a byly ji položeny základy již v roce 1919 v tehdejším Československu světově tehdy pokrokovým knihovním zákonem.
Vstupy jsou možné také do zahraničních prestižních knihoven a informačních center, pokud jsou s nimi uzavřeny licenční smlouvy o využívání jejich služeb ze strany uživatele, někdy si je ponechávají výzkumníci nebo studenti, co vycestovali na stáže a studijní pobyty. Řada uživatelů z ČR může mít udržovanou registraci do nějaké zahraniční knihovny, stejně jako cizinci zdržující se v ČR (např. badatelé, studenti, obecně dlouhodobě zde žijící zahraniční hosté, také jistě jednorázové použití je možné) mohou využívat nabídky zdejších knihoven, zvláště patří-li mezi tzv. veřejné knihovny. Je dobré vědět, že spíše větší knihovny s potřebným technologickým a licenčním zázemím nabízejí nepřetržité přístupy do online databází a dalších digitálních fondů a navíc ze vzdáleného přístupu, což je dáno i jejich výhodnější akviziční silou v oblasti databází, elektronických časopisů a elektronických knih, a to na rozdíl od malých knihoven, které takové možnosti často nemají, přestože i ony mají zajímavých informačních zdrojů.
Za pozornost stojí také přístup do Souborného katalogu České republiky, http://www.caslin.cz. Jde o velmi zajímavý informační zdroj pro více účelů, a to pro uživatele i v řadě dalších funkcí pro knihovníky. Jde o zastřešující „katalog katalogů“ v České republice, i když z nejrůznějších důvodů v něm není každý katalog v ČR obsažen, nicméně jde o kvalitní informační zdroj, který by měl být znám uživatelům, a bohužel se tak v naprosté míře neděje. Lepší a metodičtější či více didaktický je přístup k soubornému katalogu přes webové sídlo Národní knihovny, http://www.nkp.cz.
Zajímavou a do budoucna perspektivní službou českých knihoven se jeví nově Centrální portál knihoven, http://www.knihovny.cz, odkud již dnes vede cesta k zajímavým požadovaným informacím a do budoucna povede jistě k lepšímu „pohodlí“ uživatelů z hlediska získávání primárních (plnotextových) dokumentů. Centrální portál přidává i celou řadu dalších podpůrných materiálů pro uživatele i knihovny.
Zajímavé jsou pak u větších knihoven rešeršní možnosti prostřednictvím generace nástrojů typu discovery. Také např. Univerzita Karlova má takový vyhledávací nástroj s „umělým“ názvem (zvoleným na základě soutěže zejména mezi studenty UK) Ukaž, a to na adrese http://ukaz.cuni.cz. Ale v podstatě každá větší velká veřejná knihovna nebo vysokoškolská knihovna disponuje podobným systémem, stačí se podívat na jejich webová sídla.
Bez vhodné rešerše a využívání informačních zdrojů se uživatel mnohdy těžko pohybuje vpřed ve svém oboru, anebo může opakovat i činnosti včetně výzkumů dávno ve světě nebo i u nás realizovaných. V případě výzkumu nebo vývoje, který může být zakončován registracemi průmyslového vlastnictví (např. patenty, užitné vzory, viz např. http://www.upv.cz nebo http://www.epo.org), může mít např. neprovedení důsledné patentové rešerše dalekosáhlé ekonomické důsledky a i lidské zklamání. Stejně tak jsou nutné rešerše na zjištění aktuálního stavu poznání nutné před většinou projektů, anebo i psaním kvalifikačních prací.
Informační zdroje a informační služby jsou dnes chápany především v moderním kontextu témat a výzev elektronizace, automatizace a digitalizace a cesta k informačním službám a zdrojům vede asi nejlépe přes různé typy knihoven. Knihovny a informační instituce odstraňují tzv. informační propast, anebo ji výrazně zmenšují, jak již bylo v textu zmíněno. Knihovny jsou nezbytné pro svobodnou a demokratickou společnost, jsou důležité až nezbytné pro sociální, kulturní a vzdělávací činnost (neformální vzdělávání) a jsou oporou dokumentové komunikace.
Pokročilý uživatel neopírá vlastní informační potřeby a jejich naplňování jen o jednu knihovnu nebo jeden informační systém, ale bývá orientován šířeji a využívá jich vícero, jak je v tomto textu naznačeno a dokumentují i uváděné příklady.
Přestože české knihovny v mnohém dohnaly světově uznávané knihovnicko-informační instituce, je někdy tristní, že i poměrně vzdělaní uživatelé v České republice ve velké míře netuší o bohatství zejména elektronických informačních zdrojů a o možnostech vzdálených přístupů k nim, což je zároveň škoda nejen jejich, ale i pro společnost, která by díky jejich případným zlepšeným výsledkům mohla ještě lépe prosperovat. Nicméně je to zároveň výzvou pro témata a cesty informační gramotnosti směrem k uživateli.
A úplným méně formálním závěrem?
„Ráj jsem si vždy představoval jako knihovnu, nikdy jako zahradu.“
— Jorge Luis Borges
Použitá literatura
• MAKULOVÁ, Soňa. Návrh vyhľadávania na webových sídlach rešpektujúci odporúčania informačných architektov. ITlib : Informačné technológie a knižnice [online], 2007, č. 1 [cit. 2018-09-03]. Dostupný z WWW: <http://itlib.cvtisr.sk/archiv/2007/1/navrh-vyhladavania-na-webovych-sidlach-respektujuci-odporucania-informacnych-architektov.html?page_id=1422>. ISSN 1336-0779.
• MARCHIONINI, Gary. Information seeking in electronic environments. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. 224 s. ISBN 0-521-58674-7.
• PAPÍK, Richard. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. 1.vyd. Praha: Velryba, 2011. 192 s. ISBN 978-80-85860-22-1.
• PAPÍK, Richard. Rešeršní strategie a rešeršní služby I. Duha [online]. 2013, roč. 27, č. 4, [cit. 2018-10-28] Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/resersni-strategie-resersni-sluzby-i>. ISSN 1804-4255.
• PAPÍK, Richard. Rešeršní strategie a rešeršní služby II.: Vyhledávání informací v elektronických informačních zdrojích z hlediska používaných termínů. Duha [online]. 2014, roč. 28, č. 1 [cit. 2019-10-28]. Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/resersni-strategie-resersni-sluzby-ii-vyhledavani-informaci-v-elektronickych-informacnich-zdr>. ISSN 1804-4255.
• PAPÍK, Richard. Rešeršní strategie a rešeršní služby III.: subjekty producent – poskytovatel v rešeršním procesu. Duha [online]. 2014, roč. 28, č. 2 [cit. 2019-10-28]. Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/resersni-strategie-resersni-sluzby-iii-subjekty-producent-poskytovatel-v-resersnim-procesu>. ISSN 1804-4255.
• PLANKOVÁ, Jindra. Otázka budoucnosti fenoménu Open Access. Ikaros [online]. 2008, roč. 12, č. 6 [cit. 2018-10-28]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/4823>. URN-NBN:cz-ik4823. ISSN 1212-5075.
