Tento text a odkazy jsou postupně doplňovány pro účely kurzů v knihovnách a dalších institucích
Na úvod ...
Richard Feynman
Funkční gramotnost
Information Literacy Section
Poznáte, co je na obrázku zvláštní?
Do následujících adres si sáhneme pro naše cvičení, ukázky a doporučení:
Národní knihovna ČR
Národní technická knihovna
Knihovna Akademie věd ČR
Výborný projekt na podporu zdravotní gramotnosti NLK -- MEDLIKE
V roce 2023 proběhla v letních měsících série hodinových webinářů, které organizoval SKIP, účastnilo asi 130-150 účastníků (v každé části)
Přístupy k informačním zdrojům cestou knihoven
a informačních institucí
s důrazem
na digitální fondy a služby
(Pracovní
verze 12 / 2020)
Následující
text je obecnějším podpůrným materiálem
s příklady webových sídel, základních
portálů a dalších vstupních adres určený k přednáškám, seminářům a kurzům
vztahujícím se k vybraným tématům informační
gramotnosti, např. k rešeršním strategiím a elektronickým informačním
zdrojům, osobní práci s informacemi, seznámení se s některými knihovnami. Obsah byl odzkoušen výběrově nebo
komplexněji na mnoha set uživatelích z řad dospělých uživatelů
nejrůznějších kategorií a úrovní znalostí v prostředí veřejného sektoru,
státní správy i firemního prostředí, zejména pak na vysokoškolských a
středoškolských studentech. Vytvořeno
pro účely kurzů a přednášek a pro volné používání dle potřeby (CC).
Richard Papík
1. Ústav bohemistiky a knihovnictví, FPF, Slezská univerzita
2. Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví
(knihovna a oddělení vědeckých informací)
PAPÍK, Richard. Přístupy
k informačním zdrojům cestou knihoven a informačních institucí [studijní opora přednášek a kurzů]. 2020. 13 s.
Informační instituce a
knihovny jako zdroj ověřitelných a kvalitních informací
Svět
knihoven a informačních institucí poskytuje
poměrně bohatou informační podporu uživatelům a čtenářům. Dříve klasické
informační instituce a knihovny se proměnily v posledních několika
desetiletích nevídaným způsobem a mají dnes přístupy k zejména licencovaným elektronickým
informačním zdrojům, které pak nabízí uživatelům, a to jak z dané
knihovny, tak i vzdáleně, např. z domova či jiného prostředí, které si
uživatel zvolí. Ukazuje se, že potřeba tzv. kamenných
knihoven s rozsáhlými fyzickými fondy může být doplněna o služby
rychlých a efektivních informačních služeb založených na dialogových (online)
přístupech k informacím. Fondy knihoven
a informačních institucí obrazně, ale příjemně a dnes reálně řečeno, se
přesouvají ze svých úložišť na obrazovku síťově propojených počítačů a
terminálů. Jsou na dosah ruky a dotek prstu či kliknutí.
To
neznamená, že by typické „kamenné“ knihovny a podobné informační instituce
zanikaly, ale že jejich nabídka v oblasti přístupu k elektronickým
informačním zdrojům bude narůstat, přístup uživatelů se stane ještě více
virtuální nejen z časového hlediska sdílení informací, ale zejména z
geografických důvodů velkých vzdáleností. Dnešní přístup se děje
k externím zdrojům informací převážně díky tzv. cloudovým řešením, tj.
informace (data) často nejsou v dané instituci, ale u producenta nebo
poskytovatele informací na jeho hostitelských počítačích.
Role
kamenných knihoven je a bude zatím na další desítky let jistě zachována, a to
v celé řadě knihovnicko-informačních
služeb, také ale i v roli tzv. komunitních funkcí, kdy knihovny
pomáhají různým sociálním skupinám obyvatel překonávat nástrahy současné
společnosti včetně nástrah informačního věku, tedy zmírňovat např. tzv. digitální nebo informační rozdělení, informační propast, ale také umožňují setkávání
různých sociálních skupin, nebo mají nezastupitelnou roli v neformálním
vzdělávání. Kdo využívá služeb
knihoven ve všech jejich aspektech a pravidelně, ví, jak knihovny jsou jednou
z nejefektivnějších veřejných služeb, které občan České republiky může
dostat a cenu čtenářského průkazu. Proto
knihovny v „kamenné“ podobě nebudou vytlačeny jejich elektronizací a
digitalizací, pokud společnost chce zůstat svobodná (i přístupem
k informacím). Knihovny jsou
částečně a významně zárukou vyrovnávání informační asymetrie, která se ve světě
prohlubuje.
Jistě
tu již přes dvě až tři desítky let je významná role v digitalizaci a
v dlouhodobém uchování digitalizovaného dokumentového fondu ve smyslu
zachování kulturního, historického, a potažmo také vědeckého poznání odraženého
do dokumentové komunikace. Rozhodně nestojí proti sobě koncepty klasických
knihoven a digitálních knihoven, ale jde
o zcela komplementární záležitost odpovídající modernímu pojetí knihovny
coby informační instituce 21. století. Digitalizaci předcházela pár desetiletí
jejich průběžná automatizace (např. se nahradily lístkové katalogy
automatizovanými katalogy – databázemi přístupnými přes terminály nebo osobní
počítače).
Knihovny
a informační instituce se změnily od
druhé poloviny 20. století nevídaným způsobem, a to díky počítačovým a
telekomunikačním technologiím. V 60.
letech minulého století se navíc etabloval nový druh průmyslu, a to průmysl informační, který se začal
poměrně dramaticky rychle rozvíjet a který díky technologickému zázemí budovaného
především počítačovou vědou a telekomunikačními obory nabídl obsah koncovému
uživateli. Informační obsah, jeho kategorizace a klasifikace, jsou pak doménou
informační vědy a knihovnictví. Typickými
představiteli informačního průmyslu jsou producenti a poskytovatelé elektronických
informací, kteří s využitím telekomunikačních technologií jsou online
dostupní, a postupem času i uživatelsky
přívětivě, aby si většinu rešerší uživatel samostatně zpracovával.
Služby knihoven mají historicky daný
stabilní fondový a dokumentový základ, ale také se liší v technologických možnostech nebo
v doplňkových službách, které reflektují vývoj zejména počítačových a
komunikačních technologií, ale i změnu uživatelského chování.
Vyplatí
se uživateli a čtenáři studovat například mj. knihovní řády příslušných
knihoven, které uživatel chce navštěvovat, nebo i jejich služby využívat vzdálenými
formami telekomunikačního připojení. Dalším významným zdrojem jsou webové stránky knihoven, které o službách
knihoven a informačních institucí informují většinou poměrně detailně a často
jsou zde rozcestníky k dalším informačním zdrojům nebo jsou poskytovány i interaktivní referenční služby (zejména
u velkých knihoven, př. „Ptejte se
knihovny“). Jistě není od věci sledovat novinky a informace jdoucí
z knihovny nebo pracoviště vědeckých (odborných) informací prostřednictvím sociálních sítí, i když
asi nejlepší je být v kontaktu s knihovnou užším a osobním, dokonce pak
s více knihovnami, a najít si čas na občasnou fyzickou návštěvu, nejen tu
telekomunikační. Má to svůj genius loci.
Důležitá
je asistence knihoven a knihovníků při dalších službách, a to například při
získávání primárního dokumentu
(tištěného nebo elektronického), a to díky
službám MVS – meziknihovní výpůjční služby), například odborného článku nebo knižní
publikace, ale i dalších typů dokumentů, kterými mohou být sborníky z konferencí, elektronické nosiče dokumentů různých
mediálních forem včetně audiovizuálních, učební texty a skripta,
slovníky, encyklopedie, ale také dokumenty např. šedé literatury, tedy literatury tzv. polopublikované, což mohou být specializované studie, zprávy
vládních nebo výzkumných, také mezinárodních institucí, anebo i kvalifikační práce, i když jejich
zpřístupňování podléhá speciálním režimům zpřístupnění, například jen ve
studovně. Díky repozitářům se jejich
zpřístupnění a přesunem do formy tzv. otevřeného
přístupu více otevřelo v podstatě každému uživateli bez větších
bariér. Dobrým příkladem jsou akademické repozitáře.
Pokud
dokument není ve studovně nebo ve fondech příslušné knihovny, uživatel se
obrací na knihovnu s požadavkem na meziknihovní
výpůjční službu, případně mezinárodní
meziknihovní výpůjční službu, kdy jsou osloveny další knihovny, které
napomohou získání primárního dokumentu. Služby bývají mírně zpoplatněny, což na
úrovni tuzemských meziknihovních výpůjčních služeb je v řádu desítek
korun, ale u mezinárodních meziknihovních služeb, a zejména knih, které se
dopravují ze zahraničních knihoven a dalších institucí, je to poměrně nákladné
a na úrovni několika set korun. Uživatel by se však měl naučit využívat tyto
služby, pokud chce efektivně studovat zahraniční aktuální literaturu. Dodání primárního dokumentu bylo změněno výrazně
plnotextovými databázemi nebo databázemi, kde je připojen primární dokument,
např. v PDF formátu. Také jsou
téměř samozřejmé tzv. linkovací servery
(za všechny lze uvést např. SFX), které vyhledaný dokument (např.
bibliografický záznam v databázi) propojí s primárním dokumentem
(plným textem).
Faktory ovlivňující knihovny,
jejich služby i uživatelské chování
V souvislosti s knihovnami a
informačními institucemi jsou v zahraničí i v českém prostředí často zmiňovány
podstatné faktory, které formují současné knihovnicko-informační prostředí
[s využitím PLANKOVÁ, 2008], a to také často v návaznosti na fenomén
tzv. elektronického publikování a dnes
i otevřeného přístupu
k dokumentům, který mění vydavatelskou a zprostředkovatelskou roli
subjektů informačního průmyslu (vydavatelů, nakladatelů, poskytovatelů
informačních zdrojů, knihoven aj.).
Těmito
ovlivňujícími faktory
výběrově jsou:
• nárůst
počtu publikovaných informací, a to v současnosti převážně v elektronické
podobě,
• rozsáhlý
a rozmanitý přístup
k dokumentům pomocí informačních a komunikačních technologií,
• rostoucí poptávka po přístupu k primárním dokumentům (na
základě rozšířenějšího přístupu k bibliografickým záznamům), tj. uživatel
očekává získání primárních dokumentů (článků, studií, monografií aj.)
v reálném čase.
V
návaznosti na zmíněné faktory se objevují také relativně nová témata, jako jsou
právě naznačený otevřený přístup (open
access) k vědeckým a odborným informacím nebo nové možnosti a formy publikování vědeckých poznatků. S příchodem
tzv. otevřeného publikování se objevují i negativní důsledky typu existence
tzv. predátorských časopisů, tedy
časopisů, které uživateli nabízejí rychlé a relativně finančně méně náročné
opublikování výsledků vědecké nebo odborné práce, a to dokonce s údajným recenzním
řízením. Jde však o pochybné, často účelově vymyšlené nebo i neexistující
časopisy parazitující na současných ne vždy jednoduchých podmínkách hodnocení
výsledků vědeckého bádání a na otevřeném přístupu, který se rozmáhá celkem
dynamicky a stává se ve vědě a zejména v tzv. otevřené vědě (open science) populární. Recenzní řízení
či obsazení redakčních rad je sporné či dokonce fiktivní, jde někdy doslova o
podvod, kdy někteří členové redakčních rad ani netuší, že v nich jsou
vedeni jako členové. Jednoznačně jde tedy o podvodné a neetické jednání.
Soutěž
v hodnocení výsledků vědecké práce je mnohdy sice zajímavá, ale také
stresující záležitost, a proto se často hledá více možností opublikování, a
nemusí se přitom rozeznat podvod nebo neetické jednání. Právě proto uživatel by se měl vzdělávat v informačních
tématech a zároveň uplatňovat aspoň základní
kritické myšlení při výběru zejména periodik, kde chce své výsledky
uveřejnit, a navíc v řádném recenzním řízení.
Otevřený přístup je v mnohém perspektivní, ale i
diskutovanou cestou, byť ne v současnosti a v nejbližší budoucnosti
převažující formou publikovaní. Je to cesta zajímavá pro již zmíněnou otevřenou vědu. O otevřený přístup se
zajímají nejen autoři, akademické instituce, ale i informační pracovníci a
knihovníci. Přímý otevřený elektronický přístup
k dokumentům nemá ohrozit knihovnicko-informační instituce nebo vydavatele
informačních zdrojů, ale je samozřejmě reakcí mj. na rostoucí náklady na
akvizici dokumentů, např. odborných a vědeckých časopisů. Právě fenomén
otevřeného přístupu mění zajímavým způsobem uživatelské tzv. informační chování, ale i chování
(včetně obchodního) dalších subjektů informačního průmyslu (autor, vydavatel,
dodavatel, resp. poskytovatel). Otevřený
přístup k dokumentům z produkce vědních oborů je často
komplementární k profesionálním vydavatelům, nakladatelům a poskytovatelům
informací, i když jde stále o velmi diskutovanou záležitost, např. směrem
k publikačnímu chování vědců a výzkumníků, kterým ovšem na druhé straně zvyšuje
potenciál publikovat, také například i možnost nabídnout a sdílet výzkumná data
otevřenými formami (open data).
Dobrou cestou je také rozvoj tzv. institucionálních repozitářů, kdy se řeší např. zpřístupnění kvalifikačních prací
akademické sféry (na Univerzitě Karlově vede cesta do fondů repozitáře i např.
přes Centrální katalog UK, https://ckis.cuni.cz/).
Cesty k informačním
zdrojům
Současné elektronické informační zdroje můžeme z hlediska cesty uživatele k
nim všeobecně rozčlenit na zdroje:
•
přístupné přes licencované dialogové (online) informační
systémy – jde o komerční produkty
informačního průmyslu, za všechny tisíce subjektů ze světa je možno uvést např.
databázová centra (agregátory, poskytovatele) EBSCO (http://www.ebsco.com), ProQuest (http://www.proquest.com), DIMDI (http://www.dimdi.de), STN International
(http://www.stn-international.de), OVID (http://www.ovid.com), Clarivate
Analytics (http://www.clarivate.com) s informačními zdroji pro hodnocení vědy a výzkumu
– databázemi v rámci Web of Science,
ale také ELSEVIER (http://www.elsevier.com) s citační databází Scopus,
•
přístupné volně na internetu,
např. databáze přístupné přímo u producentů informací typu U. S. National Library of Medicine, http://www.nlm.nih.gov; tato instituce je producentem např. databáze Medline, resp. volně přístupného portálu
a rozhraní PubMed (http://www.pubmed.gov), mj. tento informační zdroj je klíčový pro studenty
lékařských a souvisejících oborů, např. i psychologie, sociální práce,
• na elektronické informační
zdroje přístupné jen v prostředí dané knihovny (bývá to z důvodu ani ne často technických, ale
z důvodů přání producenta nebo poskytovatele informačního zdroje a
z důvodu respektování a ochrany licenčních ujednání, aby zdroj byl
dostupný pouze v knihovně na místě
samém a často i na omezeném množství počítačů), příkladem mohou být databáze a digitální knihovny
s přidanou hodnotou typu velkých statistických souborů nebo studií
renomovaných institucí, ale i zpravodajského
monitoringu (např. často je tak u tuzemského informačního zdroje ANOPRESS, který plnotextově obsahuje značnou
českou produkci noviny a časopisů).
Mezi instituce, které vydávají a poskytují elektronické informační zdroje a další cesty k informačním pramenům, v praxi patří:
• producenti a vydavatelé primárních
dokumentů (česká a zahraniční nakladatelství, producenti oborových informací, za
všechny uveďme příklady např. v chemii Chemical
Abstracts Service, http://www.cas.org), American Psychological Association (http://www.apa.org), Elsevier (http://www.elsevier.com),
• distributoři a prodejci (již zmíněné EBSCO Information Services, http://www.ebsco.com) nebo ProQuest (http://www.proquest.com),
• služby dodávání dokumentů, které
navazují na služby meziknihovních výpůjčních služeb včetně její mezinárodní verze,
také moderní formy document delivery
services, electronic delivery
services,
• knihovny (např. Národní knihovna České republiky, http://www.nkp.cz, Národní lékařská
knihovna, http://www.nlk.cz),
• archivy, muzea, galerie (např. Národní archiv České republiky, http://www.nacr.cz),
• instituce státní správy a samosprávy
(např. Ministerstvo financí ČR, http://www.mfcr.cz),
• specializované instituce (např. Úřad průmyslového vlastnictví, http://www.upv.cz).
Rešeršní proces, etapy
vyhledávání informací
Najít
informace, které uživatel, tedy např. student hledá, se dá dvěma základními
způsoby vyhledávání: intuitivně nebo analyticky. Intuitivní je jasný a netřeba vysvětlovat.
Jsme vedeni uživatelským rozhraním.
Analytický způsob vyhledávání informací je znakem
spíše zkušeného uživatele nebo by měly být tyto dovednosti v kompetencích
informačního pracovníka – knihovníka a určitě v kompetencích rešeršních
specialistů. Pokud uživatel pracuje častěji s příslušným rešeršním
systémem, jistě se vyplatí bližší seznámení s pokročilými vyhledávacími
možnostmi daného systému.
Na
vyhledávání je možno se podívat v následujícím postupu. Skládá se
z následujících kroků (etap) v procesu vyhledávání informací, a to
v samostatném použití ze strany samotného tzv. koncového uživatele i ve využití služeb prostřednictvím tzv. rešeršního specialisty [PAPÍK, 2011, s.
91-112], tedy pomáhá-li informační pracovník (rešeršér, rešeršní specialista)
uživateli realizovat jeho informační potřeby v procesu vyhledávání:
• analýza
informačního požadavku,
kdy si uživatel ujasní, co přesně má zájem vyhledat,
• výběr
informačního zdroje
(např. databáze a cesty k ní),
• rešeršní
strategie
(vyhledávací postup, který je vlastní danému systému),
• výstup výsledku, který může být v různých
rozsazích nebo formátech záznamů (dokumentů),
• dodání
(resp. získání) primárního dokumentu, což lze v databázích provést někdy přímo, je-li
dokument tzv. plnotextový nebo je připojen k bibliografickému záznamu,
anebo existuje často možnost tzv. prolinkování speciálními technologiemi
k primárnímu dokumentu (za všechny lze uvést např. SFX).
Obr. 1: Vyhledávací
(rešeršní) proces [PAPÍK, 2011]
Výběr informačního zdroje je mj.
zásadní záležitostí,
která ovlivní konečnou relevanci a pertinenci vyhledaných dokumentů, tj. jestli
uživatel získal to, co odpovídá jeho informační potřebě. Důležité je určit tzv.
jádro informačních zdrojů, tj. najít
zdroje, které pojednávají kvalitativně i kvantitativně dostatečně o daném
problému a přinesou uživateli co největší relevanci dokumentových výstupů.
Vhodnými
předpoklady pro výběr a volbu relevantního zdroje jsou:
• zkušenosti z rešeršní praxe,
vyhledávání informací,
• analytické myšlení,
• někdy i intuice,
• také určitá kreativita.
Uživatel
ke správné volbě informačního zdroje využívá nejčastěji:
• referenční příručky, případně porady
s informačním specialistou – knihovníkem,
• dokumentaci k rešeršním
systémům.
Z hlediska práce s uživatelským
rozhraním je možno rozlišovat již zmíněné analytické
a intuitivní rešeršní strategie a postupy [PAPÍK, 2011]. Uživatel vyhledává
v informačních systémech s využitím analytických nástrojů (např. používání logických operátorů, také
někdy pracuje se systémy i s pomocí dotazovacího
jazyka), anebo intuitivně, většinou pak tedy bez větších znalostí
analytických nástrojů, ale s využitím přátelsky
koncipovaného uživatelského rozhraní orientovaného na základní vyhledávání
informací.
Hypertextově orientované rozhraní, které je v současnosti spojeno
nejen se světem informací na internetu a které je pro uživatele navigačně často
snadnější, se zavádělo v posledních několika desetiletích a jednotliví
poskytovatelé informací se doslova předhánějí, čí nabídka bude v rozhraních WWW
úplnější a s lepšími vyhledávacími možnostmi
a rozhraními. Dochází k masové integraci online informačních systémů s
hypertextově orientovaným prostředím, což umožňuje uživateli snadnější přístup
k informacím, jejich volnější a méně formalizovaný výběr a zároveň realizaci
nejrůznějších kombinací založených nejen na analytickém přístupu k vyhledávání,
ale i právě na intuitivních postupech ve vyhledávacím procesu. Vyplatí se dané
způsoby vyhledávání kombinovat.
Volné vyhledávání a řízené
slovníky
V analytickém i intuitivním
způsobu vyhledávání je možné pak postupovat metodou volného vyhledávání v textu či vyhledávání s pomocí řízených slovníků. Mohou
být univerzálnější nebo oborově zaměřené.
Např.
je možno využít podpory tzv. řízených
slovníků v lékařských oborech. Mezi řízené slovníky patří pro
medicínské obory MeSH (Medical Subject
Headings). Dá se říci, že většina významných velkých systémů vědeckých a
odborných informací pracuje s podporou nějakého řízeného slovníku.
Podpůrné prostředky pro
analytické vyhledávání
Jedním
z nejdůležitějších nástrojů vyhledávání informací, především tzv. analytického vyhledávání, jsou logické operátory, zástupné znaky a
nástroje řetězcového vyhledávání, patří sem i využití závorek.
Operátory je možno rozčlenit do
následujících skupin:
• booleovské operátory (AND, OR, NOT)
• vzdálenostní (proximitní, kontextové,
poziční), např. operátory typu NEAR
• numerické.
Rozšíření a zástupné znaky:
• zástupné znaky pravostranného, méně
často levostranného rozšíření,
• nahrazení znaku či řetězce uprostřed
slova.
Booleovské (pojmenováno po Georgi Booleovi,
1815-1864) operátory mají nejširší použití, ale také své limity. Mnohé dokáží napravit tzv. proximitní operátory, jichž je několik typů. Proximitní operátory jsou velkou podporou vyhledávání komerčních databázových
systémů, ale v mnoha případech i vyhledávání na internetu, ale nebývají
v základním nastavení vždy deklarovány, proto je objeví spíše zkušenější
nebo hloubavější uživatel při studiu dokumentace a „nápověd“ systémů k danému
systému.
Booleovské
operátory:
• AND;
• OR;
• NOT.
Příklady použití:
tropical AND medicine – nalezne ve vyhledávání průnik
témat tropical a medicine; Crick AND Francis upřesní průnikem, že jde o autora Francise Cricka, mj.
objevitele struktury DNA; také mírně složitější příklad (Watson OR Crick) AND dna nalezne společné práce autorů
Watsona a Cricka směrem k tématu DNA.
Proximitní
(vzdálenostní, kontextové) operátory:
• near, with, adj a mnohé další
Příklad použití:
tropical W/1 medicine najde termín tropical medicine, číslovka značí
maximální vzdálenost mezi termíny uvedenou v počtu slov – vyhledávání je
přesnější a výsledná množina dokumentů více relevantní než při použití
booleovských operátorů.
Závěr
Využívání
elektronických informačních zdrojů prostřednictvím knihoven, informačních
institucí a dalších složek informačního sektoru patří mezi klíčové dovednosti tzv. informační gramotnosti.
Je vhodné být uživatelem ne jedné,
ale ve více knihovnách,
ve více informačních institucí. Jako vhodné příklady, kde být čtenářsky
registrován, lze zmínit Národní knihovnu,
jejíž role není jen z hlediska něžných služeb, ale má významnou roli
konzervační (http://www.nkp.cz), ale také tzv. Národní digitální knihovnu (http://www.ndk.cz),
Národní
lékařskou knihovnu (http://www.nlk.cz), Národní technickou knihovnu (http://www.techlib.cz) nebo Knihovnu Akademie věd ČR (http://lib.cas.cz, také http://www.knav.cz), významnou je nejen pro pražské
uživatele Městská knihovna Praha, http://www.mlp.cz, ovšem také síť krajských studijních
a vědeckých knihoven, také je třeba zmínit druhou v ČR nejrozsáhlejší Moravskou zemskou knihovnu (http://www.mzk.cz), všechny krajské knihovny (někdy
nazývané krajské vědecké nebo krajské studijní), a mnoho stovek
dalších místních knihoven, jejichž síť je z celosvětového hlediska u nás unikátní,
a byly ji položeny základy již v roce 1919 v tehdejším Československu
světově tehdy pokrokovým knihovním zákonem.
Vstupy
jsou možné také do zahraničních prestižních knihoven a informačních center, pokud
jsou s nimi uzavřeny licenční smlouvy o využívání jejich služeb ze strany
uživatele, někdy si je ponechávají výzkumníci nebo studenti, co vycestovali na
stáže a studijní pobyty. Řada uživatelů z ČR může mít udržovanou
registraci do nějaké zahraniční knihovny, stejně jako cizinci zdržující se
v ČR (např. badatelé, studenti, obecně dlouhodobě zde žijící zahraniční
hosté, také jistě jednorázové použití je možné) mohou využívat nabídky zdejších
knihoven, zvláště patří-li mezi tzv. veřejné
knihovny. Je dobré vědět, že spíše větší knihovny s potřebným
technologickým a licenčním zázemím nabízejí
nepřetržité přístupy do online databází a dalších digitálních fondů a navíc
ze vzdáleného přístupu, což je dáno i jejich výhodnější akviziční silou
v oblasti databází, elektronických časopisů a elektronických knih, a to na
rozdíl od malých knihoven, které takové možnosti často nemají, přestože i ony
mají zajímavých informačních zdrojů.
Za pozornost stojí také přístup do Souborného katalogu České republiky, http://www.caslin.cz. Jde o velmi zajímavý informační zdroj pro více
účelů, a to pro uživatele i v řadě dalších funkcí pro knihovníky. Jde o
zastřešující „katalog katalogů“ v České republice, i když
z nejrůznějších důvodů v něm není každý katalog v ČR obsažen,
nicméně jde o kvalitní informační zdroj, který by měl být znám uživatelům, a
bohužel se tak v naprosté míře neděje. Lepší a metodičtější či více didaktický je
přístup k soubornému katalogu přes webové sídlo Národní knihovny, http://www.nkp.cz.
Zajímavou a do budoucna perspektivní
službou
českých knihoven se jeví nově Centrální
portál knihoven, http://www.knihovny.cz, odkud již dnes vede cesta
k zajímavým požadovaným informacím a do budoucna povede jistě
k lepšímu „pohodlí“ uživatelů z hlediska získávání primárních (plnotextových)
dokumentů. Centrální portál přidává i celou řadu dalších podpůrných materiálů
pro uživatele i knihovny.
Zajímavé
jsou pak u větších knihoven rešeršní možnosti prostřednictvím generace nástrojů
typu discovery. Také např. Univerzita
Karlova má takový vyhledávací nástroj s „umělým“ názvem (zvoleným na
základě soutěže zejména mezi studenty UK) Ukaž,
a to na adrese http://ukaz.cuni.cz. Ale v podstatě každá větší
velká veřejná knihovna nebo vysokoškolská knihovna disponuje podobným systémem,
stačí se podívat na jejich webová sídla.
Bez
vhodné rešerše a využívání informačních zdrojů se uživatel mnohdy těžko
pohybuje vpřed ve svém oboru, anebo může opakovat i činnosti včetně výzkumů
dávno ve světě nebo i u nás realizovaných. V případě výzkumu nebo vývoje,
který může být zakončován registracemi
průmyslového vlastnictví (např. patenty, užitné vzory, viz např. http://www.upv.cz nebo http://www.epo.org), může mít např. neprovedení
důsledné patentové rešerše dalekosáhlé ekonomické důsledky a i lidské zklamání.
Stejně tak jsou nutné rešerše na zjištění
aktuálního stavu poznání nutné před většinou projektů, anebo i psaním
kvalifikačních prací.
Informační
zdroje a informační služby jsou dnes chápany především v moderním kontextu
témat a výzev elektronizace, automatizace
a digitalizace a cesta k informačním službám a zdrojům vede asi
nejlépe přes různé typy knihoven. Knihovny a informační instituce odstraňují
tzv. informační propast, anebo ji
výrazně zmenšují, jak již bylo v textu zmíněno. Knihovny jsou nezbytné pro svobodnou a demokratickou společnost,
jsou důležité až nezbytné pro sociální,
kulturní a vzdělávací činnost (neformální vzdělávání) a jsou oporou dokumentové
komunikace.
Pokročilý
uživatel neopírá vlastní informační potřeby a jejich naplňování jen o jednu
knihovnu nebo jeden informační systém, ale bývá orientován šířeji a využívá
jich vícero, jak je v tomto textu naznačeno a dokumentují i uváděné příklady.
Přestože české knihovny v mnohém
dohnaly světově uznávané knihovnicko-informační instituce, je někdy tristní, že i poměrně
vzdělaní uživatelé v České republice ve velké míře netuší o bohatství
zejména elektronických informačních zdrojů a o možnostech vzdálených přístupů
k nim, což je zároveň škoda nejen jejich, ale i pro společnost, která by
díky jejich případným zlepšeným výsledkům mohla ještě lépe prosperovat. Nicméně
je to zároveň výzvou pro témata a cesty informační gramotnosti směrem
k uživateli.
Použitá literatura
• MAKULOVÁ, Soňa. Návrh vyhľadávania na
webových sídlach rešpektujúci odporúčania informačných architektov. ITlib : Informačné technológie
a knižnice [online], 2007, č. 1 [cit. 2018-09-03]. Dostupný z WWW:
<http://itlib.cvtisr.sk/archiv/2007/1/navrh-vyhladavania-na-webovych-sidlach-respektujuci-odporucania-informacnych-architektov.html?page_id=1422>. ISSN 1336-0779.
• MARCHIONINI, Gary. Information seeking in electronic
environments. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. 224 s. ISBN
0-521-58674-7.
• PAPÍK, Richard. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje.
1.vyd. Praha: Velryba, 2011. 192 s. ISBN 978-80-85860-22-1.
• PAPÍK, Richard. Rešeršní strategie a
rešeršní služby I. Duha [online]. 2013, roč. 27, č. 4, [cit. 2018-10-28]
Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/resersni-strategie-resersni-sluzby-i>. ISSN 1804-4255.
• PAPÍK, Richard. Rešeršní strategie a
rešeršní služby II.: Vyhledávání informací v elektronických informačních
zdrojích z hlediska používaných termínů. Duha [online]. 2014, roč. 28, č. 1
[cit. 2019-10-28]. Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/resersni-strategie-resersni-sluzby-ii-vyhledavani-informaci-v-elektronickych-informacnich-zdr>. ISSN 1804-4255.
• PAPÍK, Richard. Rešeršní strategie a
rešeršní služby III.: subjekty producent – poskytovatel v rešeršním procesu.
Duha [online]. 2014, roč. 28, č. 2 [cit. 2019-10-28]. Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/resersni-strategie-resersni-sluzby-iii-subjekty-producent-poskytovatel-v-resersnim-procesu>. ISSN 1804-4255.
• PLANKOVÁ, Jindra. Otázka budoucnosti
fenoménu Open Access. Ikaros
[online]. 2008, roč. 12, č. 6 [cit. 2018-10-28]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/4823>. URN-NBN:cz-ik4823. ISSN 1212-5075.
